6. 09. 2021 23:06:42
Senátoři budou tento týden jednat o vládní novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí (tisk 145), která se 170 pozměňovacími návrhy posléze vcelku hladce prošla sněmovnou. Pokud novelu schválí, budeme ve světě opět „jedničky“!
Nově se totiž stanoví, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), což jsou převážně Klokánky, a také Koala, budou uzavírat smlouvy o umístění dítěte přímo s dítětem. S jak starým dítětem – to novela neuvádí. Třeba s takovým, které už se dokáže podepsat? V roce 2018 donutil sociální výbor sněmovny ministryni práce a sociálních věcí zrušit příručku pro sociální kurátory a metodický pokyn pro ZDVOPy, v nichž se uvádělo, že dítě nejpozději od 15 let může samo uzavírat smlouvu o svěření do ZDVOP, svobodně odejít ze zařízení, třebaže do něj bylo svěřeno soudem, bydlet, kde chce, i ve skvotu nebo na ulici, užívat drogy, nechodit do školy ani nepracovat, poškozovat se na zdraví a v podstatě si dělat, co chce, blíže viz https://vodickovamarie.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=655516.
Touto novelou to tedy MPSV dovedlo k „dokonalosti“! Co na tom, že podle občanského zákoníku (§ 858) jsou rodiče zákonnými zástupci dítěte a v právních úkonech dítě zastupují až do nabytí zletilosti. Tím se ministerstvo netrápí. Stěží existuje země, kde by o umístění do zařízení rozhodovalo dítě a podepisovalo smlouvy a jiné dokumenty. Za dítě by měl podle novely oprávnění podepsat smlouvu o umístění do ZDVOP jen orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), neuvádí se ale, v jakých případech – snad u dítěte předškolního? Souhlas rodičů novela nepožaduje. To je v příkrém rozporu s občanským zákoníkem, který novelizován v tomto duchu naštěstí nebyl.
To ovšem není jediný nesmysl téhle novely. V některých paragrafech se uvádí, že děti mladší tří let nemohou být umisťovány do ústavních zařízení, a na jiném místě, že do dětských domovů nemohou být umístěny děti mladší čtyř let – o tom ale při jejím prosazování nebyla řeč. Navíc by jednotlivá ustavení zákona neměla být v rozporu.
Další pozoruhodný paragraf osvobozuje oboustranně osiřelé dítě od povinnosti hradit pobyt a péči v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Osvobodit někoho od nějaké povinnosti je ale možné jen tehdy, jestliže dotyčný takovou povinnost má. Domnívá se snad autor novely (MPSV), že oboustranně osiřelé dítě má samo vůči sobě vyživovací povinnost? Nyní pobyt hradí ten, kdo pobírá sirotčí důchod.
Ani zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nemohou mít z novely radost. Státní příspěvek se sice zvyšuje, ale současně se velmi výrazně omezuje jeho použití – nebude možné z něj hradit náklady na prádlo, šatstvo, obuv ani na drobné předměty běžné osobní potřeby dětí, na údržbu zahrady, dětského hřiště, obměnu doslouživšího vybavení a dokonce ani ne na služby holení a pedikúry dětem, kteréžto povinnosti novela zařízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc – poněkud překvapivě – nově ukládá.
Hlavním mottem novely je zvýšení dávek přechodné a tzv. zprostředkované pěstounské péče a zrušení kojeneckých ústavů a dětských domovů pro děti do tří let – abychom nebyli sto let opicemi a vyrovnali se západním zemím.
Co na tom, že v těchto zemích již přišli na to, že spoléhat se jen na pěstounskou péči není to pravé ořechové. Podle výzkumu z roku 2011 vystřídalo ve Velké Británii 10 % dětí během jednoho roku 3 a více pěstounských rodin a bylo tam zjištěno 1 500 případů, kdy děti prošly 20 a více rodinami.
Co na tom, že od roku 2009, kdy byla zahájena tzv. Transformace péče o ohrožené děti, jejímž hlavním cílem bylo co nejvíc snížit počet dětí v ústavech, se počet týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí víc než zdvojnásobil (ze 4 447 v roce 2009 na 9 253 v roce 2019), a že pokud jde o děti utýrané, je situace ještě horší – zatímco v letech 2005 až 2008 byly u nás utýrány průměrně tři děti ročně (celkem 12 dětí), v letech 2009 až 2020 bylo utýráno 84 dětí, tj. průměrně sedm dětí ročně! Tři děti byly dokonce utýrány v pěstounských rodinách – ve dvou případech se jednalo o rodiny příbuzenské (Valérka a tříletá holčička utýraná tetou v Plzni) a v jednom případě o pěstounskou péči cizích osob (Liborek z Loun), zprostředkovanou Krajským úřadem Ústeckého kraje. Ve snaze mít co nejméně dětí v ústavech se děti ponechávají v naprosto otřesných podmínkách ve vlastních i v náhradních rodinách.
Samozřejmě že péče v láskyplné rodině je pro dítě to nejlepší, co je v dětství může potkat. Ne každá rodina, dokonce ani ta náhradní, je pro dítě štěstím. V roce 2020 bylo v náhradních rodinách zjištěno 267 případů týrání, zneužívaní a zanedbávání, v roce 2019 to bylo dokonce 328 případů, z toho 64 dětí bylo týráno, 42 zneužíváno a 217 zanedbáváno, viz statistika MPSV – https:// www.mpsv.cz/web/cz/statistiky-1. Tuto smutnou statistiku, za níž jsou tragické osudy a nepředstavitelné utrpení stovek a tisíců dětí, nelze vysvětlit zvýšenou všímavostí veřejnosti (jak v jednom televizním pořadu tvrdil zástupce MPSV). Stejným a dokonce ještě rychlejším tempem totiž rostou počty dětí utýraných, hospitalizovaných a s těžkými následky na zdraví. A tyto děti jsou odhalovány nezávisle na všímavosti okolí.
Na tento tragický vývoj novela nijak nereaguje. I nadále by se tedy měly děti dávat příbuzenským pěstounům bez jakéhokoli prověření, bez možnosti vyžádat si alespoň opis z rejstříku trestů a zjistit pověst v místě bydliště a sociální podmínky. I nadále se budou děti svěřovat alkoholikům a těm, kterým jejich vlastní děti byly pro špatnou péči odebrány – jako babičce ubohé Valérky, která podle informací z tisku byla odsouzena nejen za majetkovou trestnou činnost, ale i za týrání vlastních dětí. Není to strašné, že stát svěřuje děti tyranům a někdy je dokonce pošle na smrt? Co dělá ministerstvo pro to, aby ohrožených dětí ve vlastních i v náhradních rodinách bylo co nejméně? Tato novela to určitě není.
Zdroj: https://vodickovamarie.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775504