OstatníTiskové zprávy

Tisková zpráva pro TK z 18. 5. 2017 na téma systémového týrání dětí

TISKOVÁ ZPRÁVA PRO TK 18. 5. 2017

Trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 tr. zák.:

(1) Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

Trestného činu nepřekažení trestného činu § 367 odst. 1 se dopustí i ten, „Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá (mj.) trestný čin pohlavního zneužití (§ 187), a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta; stanoví-li tento zákon na některý z těchto trestných činů trest mírnější, bude potrestán oním trestem mírnějším.

Překazit trestný čin je možné i jeho včasným oznámením orgánům činným v trestním řízení.

Podle mezinárodních výzkumů je jen pět procent nahlášených případů pohlavního zneužívání falešných, a to zpravidla u starších dětí. U nás se ale postupuje tak, jako by tento poměr byl obrácený. Přitom až 60 % procent zneužívaných dětí je mladších šesti let.

Podle všeobecně uznávaného výzkumu jsou u nás každá třetí žena a každý šestý muždětství zneužiti, nejčastěji partnerem matky, otcem nebo jiným příbuzným. Jen malé procento z nich se s tím někomu svěří. Podle výzkumu sexuologů Weisse a Zvěřiny z r. 2005

bylo policii oznámeno minimum případů (3% u žen a 4% u mužů), rodičům oznámilo tuto skutečnost 14% žen a 4% mužů. Ročně bývá policii oznámeno cca 800 případů zneužitých dětí. Pokud bychom vycházeli z toho, že oznámeno je cca 3,5 % případů, jednalo by se  u nás ve skutečnosti každoročně o 22 tisíc zneužívaných dětí.

 Bohužel pokud se dítě s touto zkušeností svěří, často skončí jako lhář v péči podezřelého.

Když se svěří matce a ta ve snaze ochránit je se odstěhuje, jde s dítětem k odborníkovi nebo podá trestní oznámení, je často nařčena z účelového jednání, případně z Münchhausenova syndromu, nezřídka je obviněna z trestného činu křivého obvinění a dítě je jí odebráno.

V trestním řízení se postupuje podle zásady „v pochybnostech ve prospěch viníka“, takže pokud se obviněný nepřizná nebo se nenajdou usvědčující fotky či video, anebo pokud znalec dospěje k závěru, že dítě není dostatečně věrohodné, je trestní stíhání odloženo nebo zastaveno. Opatrovnický soud si tuto skutečnost často vyloží tak, že dítě bylo zmanipulováno (zpravidla) matkou a svěří je do péče podezřelého, přestože se tomu dítě velmi brání a je to pro ně veliké trauma. Velmi často je pak matce zakázán s dítětem jakýkoli kontakt.

Ačkoli trestný čin pohlavního zneužívání je považován za závažný zločin, trestní stíhání obvykle trvá velmi dlouho, a to samozřejmě výsledek trestního řízení často negativně ovlivní, zejména jde-li o malé děti.

Odborníkům, kteří dítě vyšetřují krátce po činu a ke kterým má dítě důvěru, se u nás zpravidla nevěří. O vině a nevině rozhodují fakticky znalci, kteří dítě vyšetřují až po řadě měsíců, často až po roce, přičemž dítě k nim jednak nemusí mít důvěru, jednak po takové době působí zapomínání a snaha negativní zkušenost vytěsnit. Je naprosto nevhodné, aby zneužitou dívku vyšetřoval muž, což se stává bohužel velmi často.

Nekvalitní znalecké posudky kritizovali soudci, státní zástupci i advokáti na konferenci Pražský právnický podzim. Shodli se na tom, že „soudní řízení v trestních věcech a občanských sporech čím dál více ovládají a nafukují téměř nedotknutelní znalci. Ty sice jednou jmenoval soud, ale i když o práci některých panují v justici velké pochyby, nelze je reálně odvolat.“ Místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala uvedl, že „znalci už někdy rozhodují za soudce a jsou pro nás, soudce, tak určující, že jen tak odtlumočíme, co nám sdělili v posudku.“.

 Přesto soudy v konkrétních případech zneužitých dětí věří často bezmezně znalcům, i když jejich závěry jsou v rozporu se zjištěnými skutečnostmi i s názory odborníků z praxe, kteří dítě vyšetřovali mnohem dřív. Pokud u podezřelého nebyla zjištěna pedofilie, bere se to často jako zprošťující okolnost, ačkoli ve většině případů děti zneužívají osoby bez této deviace.

Zneužité dítě tím, že se mu nevěří, prožívá další trauma, dokonce někdy přijde o matku a je svěřeno do péče toho, o kom se svěřilo, že je zneužíval. Je třeba apelovat zejména na to, aby se o těchto trestných činech rozhodovalo co nejrychleji, a v případě zneužití dívek aby za znalce byly ustanovovány pokud možno ženy, což by mělo platit i pro vyšetřovatele.

Výskyt sexuálního zneužívání v ČR

První reprezentativní výzkum prevalence sexuálního zneužití v dětství v naší populaci provedl (dle Halfarová, 2002) tým Sdružení Linky bezpečí (Pöthe , Halfarová, Bosák, Csémy) v letech 1997-8. Tento jev sledoval na reprezentativním vzorku 1112 osob. Některou z forem sexuálního zneužití v dětství potvrdilo 33% žen a 17% mužů. Více než 50% zneužitých uvedlo zkušenost s opakovaným zneužitím.

U respondentů byla také sledována míra subjektivně prožívaných následků. Kladně na otázku, zda trpěl/a následky toho, co prožil/a, odpovědělo 71,4% respondentů, u kterých zneužití zahrnovalo tělesnou penetraci. „Intenzita subjektivně prožitých následků se výrazně lišila podle charakteru zneužití. Následky, se kterými se dlouho nevyrovnali, pociťovalo 22,9% z těch respondentů, kteří byli zneužiti kontaktní formou a 42,9% z těch, u kterých zneužití zahrnovalo tělesnou penetraci. Trvalé, celoživotní psychické následky prožívá 21,4% respondentů zneužitých penetrací. …Potřebu profesionální pomoci cítí 33,9% všech respondentů, kteří uvedli nějakou z forem sexuálního zneužití, pouze 58,2% (z nich, pozn. autorky) ví, kde jí hledat.“ (Halfarová, 2002).

 Literatura
HALFAROVÁ, H. (2002). Sexuální zneužívání dětí a jeho následky. Rizikové chování dospívajících a jeho prevence, 3.odborný seminář, SZÚ 9.-11.9.2002. Free Teens Press.
VANÍČKOVÁ, E. a kol. (1999). Sexuální násilí na dětech. Praha: Portál.
WEISS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí (str. 11-30). Praha: Grada Publishing.

 

Za SOOD:                                                                               Marie Vodičková, předsedkyně