Příběhy

Podivná smrt dítěte v pěstounské péči

Dne 27. 8. 2015 informovala TV Prima a iDNES.cz o smrti sedmiletého chlapce, ke které došlo předchozího dne večer. Z těchto i dalších zpráv vyplynuly podivné okolnosti této tragické události, citujeme:

usti.idnes.cz 28. 8. 2015: Tragédie se odehrála ve středu večer kolem deváté hodiny. „Volali nás kvůli bezvědomí malého dítěte ve vaně,“ uvedl mluvčí Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje Petr Bureš. Chlapec měl mít ránu na hlavě. Dítě transportoval vrtulník na traumacentrum do ústecké Masarykovy nemocnice, lékařům se však chlapce nepodařilo zachránit. „Nemocnice přijala dítě za hranicí kritického stavu, které nakonec zemřelo,“ sdělil mluvčí nemocnice Jiří Vondra. Podle informací iDNES.cz mělo dítě v plicích a žaludku vodu, lékaři navíc na těle chlapce objevili stopy fyzického násilí.

FTV Prima 28. 8. 2015 (přepis): Pavlína JANEČKOVÁ, redaktorka: Ve středu večer sedmiletý Libor za záhadných okolností zemřel. Podle jeho rodičů poté, co se spolu se svým bratrem koupal ve vaně, kde nešťastnou náhodou upadl.

Pěstounka chlapce: Jenže tam upad. Já jsem tam pak pro ně šla, protože tam dělali vlastně binec v tý vaně, s tím mladším sourozencem dělali binec, tak jsem tam šla a vyhodila jsem je z vany a prostě. Borek se mnou komunikoval a pak v obýváku nám zkolaboval. Pavlína JANEČKOVÁ, redaktorka: Pak prý postupně nabýval a ztrácel vědomí. Po asi půl hodině proto rodiče zavolali záchranku. Pěstounka chlapce: Byl vlastně jako by prochladlej, i když byl v tom ručníku a v tý dece. /nesrozumitelné/

Petr BUREŠ, mluvčí ZZS Ústeckého kraje: Lékařka zkonstatovala opravdu dítěte bezvědomí a ve velmi vážném zdravotním stavu byl akutně ohrožen na životě, byl převezen letecky do nemocnice v Ústí nad Labem.

Pavlína JANEČKOVÁ, redaktorka: Tam, bohužel, po převozu zemřel. Chlapec měl mít po těle údajně velké množství podlitin. Dokonce takové množství, že prý lékaři, kteří ho ošetřovali, byli z toho, co viděli, v šoku.

Petr BUREŠ, mluvčí ZZS Ústeckého kraje: Posléze lékařka, která zasahovala na místě, oznámila Policii České republiky podezření na týrání dítěte. Pavlína JANEČKOVÁ, redaktorka: Rodina ale jakékoliv týrání odmítá. Modřiny prý měl mít mimo jiné z toho, jak se ho pokoušeli křísit. Měl modřiny po těle. Pěstoun chlapce: No to, jak jsme ho křísili. Pěstounka chlapce: Měl i jako se sourozencema incidenty. Vlastně i ze školy chodil s modřinama, že ho tam kluci bili. Právě, že jsme kontrolovaný jakoby sociálkou a vším, tak to bysme si nikdy nedovolili.

usti.idnes.cz 4. 9. 2015: Podle předběžných výsledků soudní pitvy dítě zemřelo na následky zranění, uvedla mluvčí severočeské policie Alena Bartošová. Manželé se starali celkem o sedm dětí, pět měli v pěstounské péči. V osudný večer se starší děti samy koupaly, zatímco se matka věnovala těm menším. Později se v médiích vyjádřila, že sedmiletého hocha vytáhla z vany, odnesla do obývacího pokoje a zabalila do ručníků. Nic zvláštního podle svých slov nepozorovala. Chlapec sice působil ospale, ale údajně s ní mluvil. Náhle prý začal kolabovat, střídavě se probíral a zase upadal do bezvědomí. Zvracel, ale dýchal. Policisty zaráží, že žena nevolala lékaře, ale nejprve telefonovala manželovi, který měl ten den noční. Muž tvrdí, že záchranku volali až půl hodiny poté, kdy přijel domů a marně se snažil dítěti pomoci

Dne 13. 5. 2016 odvysílala FTV Prima šokující informaci, že policie 6. 5. 2016 případ odložila s tím, že zranění chlapci údajně způsobil nezletilý chlapec při vzájemné rvačce kvůli tašce (ačkoli byly prázdniny), přičemž o rvačce údajně pěstouni nevěděli. Proč ale nezavolali hned záchranku, když chlapec střídavě upadal do bezvědomí, proč pěstounka nejprve volala manželovi do práce a čekala, až přijde, namísto aby zavolala lékařskou pomoc, vysvětleno nebylo.

Vzhledem k tomu, že jsme se v praxi opakovaně setkali s případy nedůsledného vyšetřování trestných činů vůči dětem, obrátili jsme se na nadřízené státní zastupitelství se žádostí o přezkoumání rozhodnutí o odložení věci.

Liborek byl v únoru 2011 ve věku necelých čtyř let umístěn i se svými sourozenci (jeden a dva roky) do rodinného Klokánku v Dubí poté, co děti byly nalezeny samy ve stanu – nedostatečně oblečené, promrzlé, hladové a těžce opruzené. V Klokánku se rychle adaptovaly a prožily si tu jeden a půl roku šťastného dětství.

Liborek byl mimořádně inteligentní a hodný chlapec. V Klokánku se mu moc líbilo, nechtěl chodit ani na návštěvy k rodičům, říkal, že už je nechce, že doma je tady, v Klokánku. Liborka a jeho sourozence si velmi oblíbila denní „klokaní“ teta i její manžel a všechny tři si chtěli vzít do péče. I děti k nim velmi přilnuly. Pracovnice Krajského úřadu v Ústí nad Labem ale trvala na tom, že chlapec půjde do jimi vytypované rodiny – i když se na vlastní oči přesvědčila, že je Liborek odmítal, žádný kontakt s nimi nenavázal a chtěl zůstat v Klokánku. Budoucí pěstouni ale všechny tři sourozence odvezli již při druhé návštěvě. Nejmladší dvouletý chlapeček velmi plakal. Liborkovi, který odmítal odejít, pěstouni slíbili, že se vrátí, že jede jen na výlet a že tam budou zvířátka. Škoda, že svůj slib nesplnili a že úřady nedaly víc na přání a city dětí.