V roce 2015 předložilo MPSV poslanecké sněmovně materiál nazvaný „Základní teze zákona o podpoře rodin, náhradní rodinné péči a systému ochrany práv dítěte a novelizace souvisejících právních předpisů“. Záměr přijetí tohoto zcela nového zákona, který by plně nahradil stávající zákon o sociálně-právní ochraně dětí, zákon o ústavní výchově, zákon o zdravotních službách i zákon o sociálních službách je zdůvodněn takto (citujeme): Cílem nové právní úpravy je nastavit podpůrný a pomáhající systém, nabízející účinnou ochranu dětem a rodinám a fungující na principu partnerství a spolupráce. Stávající systém nevede k účinné ochraně dětí a není důvěryhodným partnerem rodin.“
Tento zákon zpracovávají autoři novely, kterou v jeho tézích tak kritizují. Je neuvěřitelné, že nový zákon připravují a prosazují titíž úředníci, kteří tak nadšeně prosazovali novelu zákona o sociálně-právní ochraně účinnou od počátku roku 2013, která i podle nich děti účinně nechrání. Jsou to PhDr. Miloslav Macela, Mgr. Klára Trubačová a Mgr. Kateřina Šlesingerová, jejichž vzorem je Norsko a další severské státy. S panem Macelou se rozloučila ministryně Müllerová proto, že prostřednictvím soukromých agentur přednášel o novele, údajně i v pracovní době. Jmenovaný poté založil (pěstouny) doprovázející organizaci Dobrá rodina. Paní Šlesingerová z referentské pozice na MPSV posléze přešla do funkce ředitelky této organizace. Po několika měsících se ale na MPSV vrátila – do pozice ředitelky odboru ochrany práv dětí.
Ze zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a z ústavů má být nová služba
Doufáme však, že naši zákonodárci tento zákon neschválí – vedl by k naprostému rozvratu sociálně-právní ochrany dětí. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc by se měla transformovat na azylové domy pro děti a spolu s dětskými
domovy a dalšími ústavními zařízení by se z nich měla stát jedna nová služba. Jenže služby jsou založeny na dobrovolnosti a ochotě rodin je využívat. Jak by se řešily případy, kdy by bylo v zájmu dítěte jeho umístění do této „služby“ i proti
vůli rodičů, teze neřeší.
Norsko a severské státy náš vzor!
Paní Šlesingerová i paní Trubačová hovořily o tezích nového zákona na konferenci konané dne 22. 10. 2014, kde mj. uvedly, že teze konzultují se svými norskými kolegy. Není tajemstvím, že program MPSV Ohrožené děti a mládež byl
v letech 2009 – 2014 financován z tzv. Norských fondů. Již nyní děti cestují z rodiny do rodiny, minimálně z přechodné pěstounské péče do té dlouhodobé, případně do osvojení a někdy také do ústavní výchovy. Jak mohou být naším vzorem severské státy, když podle výzkumu z r. 2010 ve Velké Británii 10 % dětí vystřídá za rok tři a více pěstounských rodin, přičemž bylo zjištěno 1 500 dětí, které během svého dětství prošly dvaceti a více rodinami (!).